Lechtivá

Šimrej každýho každou chvíli

šimrej, třeba za nízkej plat

šimrej, ať zjistí že se mýlí

šimrej, ten kdo se nechce smát.

 

Šimrej, stébly tak jako pírky

šimrej, jsi přece zručnej kluk

šimrej, okolo nosní dírky

šimrej, smích to je príma zvuk.

Prezidentů fůru už zažil tenhle kraj

houf šmajdavejch klaunů co neví kudy kam

a přesto ne všichni tu smíchem umíraj

proto tě hned na čele pošimrám

proto tě hned na zádech pošimrám.

 

Šimrej, od hlavy po kotníky

šimrej, máš na to prstů pět

šimrej, lovce i poľovníky

šimrej, ať řičí celej svět.

 

Šimrej, stébly tak jako pírky

šimrej, turisty z Paříže

šimrej, Kamily, Radky, Jirky

dřív než tě šoupnou za mříže.

 

Prezidentů fůru už zažil tenhle kraj…

 

Léto

To léto uteklo tak rychle

tak, že nikdo z nás

nestačil mu zamknout vrátka

sebrat vízum, pas.

 

Kdybych nohu nastavil, zdržel bych ho snad

léto by tu bylo dýl, i ty bys byl rád.

Musel jsem však stavět dům, chytat ranní vlak.

Hlídat děti sousedům, na stůl natřít lak.

 

Ta stopa co se loukou táhne

mizí za strání

tou uteklo to léto zrádné

bez zaváhání.

 

Kdybych se mu postavil, chytnout jsem ho moh

a pak jedný ze sta víl dal by jeden hoch

na vánoce k ježíšku, dříve ale ne

do teplého kožíšku léto balené.

 

Veselí

Jak noty na buben smuteční kapely

jsou sobě vzdáleny dny mýho veselí.

 

Z Veselí nad Lužnicí přišli tři mužíci

lezli mi za ženou, prý smutek zaženou.

 

V září

Vždycky když ti volám telefonem v září

vlaštovky nás ruší neboť na drátech

švitořejí o tom jestli se jim zdaří

doletět až na jih přes africký břeh.

 

Do sluchátka volám: ,,Vemte nás tam sebou

vzlétněte a držte v nožkách tenhle drát

zdejší zimy totiž do tváří moc zebou

se sluchátkem v ruce budem vzduchem vlát.“

 

,,Haló, brouku, jsi tam ještě? Neslyším tvůj hlas.

 Ze sluchátka štěbetání překřikuje nás.

 Maroko, Čad, Alžír, Tunis – přou se dokola.

 Tak to se potom člověk jenom těžko dovolá.“

 

Mlha

Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma

jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.

 

V čistírně se divili

že mám límec tak bílý.

Smáli se mi, gauneři

že na mlhu nevěří.

 

Řekli: ,,Pane, pojďte sem

polil jste se latexem

věří jen lhář ubohý

že je bílý od mlhy.“

 

Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma

jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.

 

Chodím s mlhou na límci

 z hlavy skřítci malincí

vymetají tenhle klam

že na límci mlhu mám.

 

Naučím se méně přít

vlastním očím nevěřit

vím, že ráno v údolí

leží latex na poli.

 

Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma

jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.

 

Přitlačila, utopila

Přitlačila na kartáček

vyrvala si všechny zuby.

Chtěla by je vrátit zpátky

bohužel však neví kudy.

Přilepila zuby sobě

sobě zpátky kanagomem

Tubu nechala hozenou

pohozenou před svým domem.

 

Převrhnula kýbl s vodou

utopila čtyři lidi

chtěla by je vzkřísit zpátky

dýchat do úst se však stydí.

Přivolala první pomoc

divným hlasem, skelným tónem

přišel však jen pošťák s poštou

my čtyři tu stále tonem.

 

Recitativ :

Při autonehodě v obci Chounov na královedvorsku zemřeli tři lidé. Dva se podruhé narodili a jedna kolemjdoucí ožila. Přivolaná policejní hlídka utrpěla lehká zranění při potyčce se svědkem nehody. Služební pes se odmítl podrobit dechové zkoušce.

 

Z autobusů padají lidé. Na zastávce nastoupí mnoho osob. Cestou však všichni vypadají. Na další zastávce nastoupí noví lidé. I ti po cestě vypadají, že se těší, až vypadají. Z autobusů padají lidé.

 

Vše je čisté a obrácené k jihu. Přes noc se na sněhu utvořil ledový škraloup. Obsluha na runwayi očekává další přílet. ,,Follow me, Baby! Follow me kam budeš chtít. Do nebe, do pekla, na světlo i pod zem.“

 

Matka hubuje malého chlapce. Má nůžky, pastelky a na krajíčku pláč. Pomaloval vystřihovánky a rozstřihal omalovánky. Za trest nedostane po večeři puding.

 

V noci se nad městem přehnala bouřka. Poznal jsem to, když jsem se vrátil a v ulicích jsem ještě cítil tu lehkou vůni ozónu. V noci ses vyspala s kulovým bleskem. Poznal jsem to, když jsem přišel domů. Mé trepky ležely obráceně, v koupelně jsem nalezl propálené prostěradlo a z tvých vlasů jsem ještě cítil tu lehkou vůni ozónu. Teď sedíš na židli u zdi, strkáš šroubovák do zásuvky a hyhňáš se, jak to pěkně jiskří. Myslíš si, že nevidím, jak hladově hltáš každičký doušek ozónu.

 

,,Tak co, pane Březka, dáme ještě jedno? “

,,Ne ne, mladej, zaplať a pudem. Musíme ještě vyklínovat ten rám.“

 

Brouzdám se

Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po městě. Nohama vířím prach ulic a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Tramvajenky, vajgly, lavičky, semafory, auta, popelnice. To všechno mám pod nehtama.

Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po polích. Nohama rozhrnuji obilné klasy a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Hlína, brambory, mrkev, mandelinky, rýče, okurky, motyky, tykve, kombajny, rajčata, kedlubny. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama.

Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po lese. Nohama našlapuji v měkkém mechu a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Tráva, jehličí, kapradí, maliny, větvičky, šišky, borůvky, pařezy, srnky, ostružiny, bukvice, prašivky, stromy, krmelce, zajíci, veverky, houbaři, brouci, vývraty, jezevci. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama.

A když se pak vrátím domů, sednu si na židli, vezmu si párátko a tím párátkem si vydloubávám všechno to svinstvo z pod nehtů. Všechny ty tramvajenky, bukvice, semafory, okurky, maliny, pařezy, vajgly, motyky, kapradí, srnky, brouky. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama.

 

Jinovatka

Na konce i na začátky

patří jenom jenom jedna věta :

Na krystalcích jinovatky,

na kormidlech tryskáčů

neulpí nikdy prach světa.

 

Jinovatka je moc jemná

letadlo je zas moc rychlé.

Tam se prach neudrží.

Ten usedá přeci jen na

válce, koule, desky, krychle,

na vlasy a na kůži.

 

Uteč, prosím, jinovatko!

Uteč vzhůru, zůstaň čistá.

Roztaj a pak uschni v páru.

Zmrzni ale hned zakrátko,

na letadle máš dost místa.

Zajiskři mu na křídlech.

Poletíte dál pak v páru.

Ryzí led a ryzí plech.

 

Na konce i na začátky

patří jenom jenom jedna věta :

Na krystalcích jinovatky,

na kormidlech tryskáčů

neulpí nikdy prach světa.