Lechtivá
Šimrej každýho každou chvíli
šimrej, třeba za nízkej plat
šimrej, ať zjistí že se mýlí
šimrej, ten kdo se nechce smát.
Šimrej, stébly tak jako pírky
šimrej, jsi přece zručnej kluk
šimrej, okolo nosní dírky
šimrej, smích to je príma zvuk.
Prezidentů fůru už zažil tenhle kraj
houf šmajdavejch klaunů co neví kudy kam
a přesto ne všichni tu smíchem umíraj
proto tě hned na čele pošimrám
proto tě hned na zádech pošimrám.
Šimrej, od hlavy po kotníky
šimrej, máš na to prstů pět
šimrej, lovce i poľovníky
šimrej, ať řičí celej svět.
Šimrej, stébly tak jako pírky
šimrej, turisty z Paříže
šimrej, Kamily, Radky, Jirky
dřív než tě šoupnou za mříže.
Prezidentů fůru už zažil tenhle kraj…
Léto
To léto uteklo tak rychle
tak, že nikdo z nás
nestačil mu zamknout vrátka
sebrat vízum, pas.
Kdybych nohu nastavil, zdržel bych ho snad
léto by tu bylo dýl, i ty bys byl rád.
Musel jsem však stavět dům, chytat ranní vlak.
Hlídat děti sousedům, na stůl natřít lak.
Ta stopa co se loukou táhne
mizí za strání
tou uteklo to léto zrádné
bez zaváhání.
Kdybych se mu postavil, chytnout jsem ho moh
a pak jedný ze sta víl dal by jeden hoch
na vánoce k ježíšku, dříve ale ne
do teplého kožíšku léto balené.
Veselí
Jak noty na buben smuteční kapely
jsou sobě vzdáleny dny mýho veselí.
Z Veselí nad Lužnicí přišli tři mužíci
lezli mi za ženou, prý smutek zaženou.
V září
Vždycky když ti volám telefonem v září
vlaštovky nás ruší neboť na drátech
švitořejí o tom jestli se jim zdaří
doletět až na jih přes africký břeh.
Do sluchátka volám: ,,Vemte nás tam sebou
vzlétněte a držte v nožkách tenhle drát
zdejší zimy totiž do tváří moc zebou
se sluchátkem v ruce budem vzduchem vlát.“
,,Haló, brouku, jsi tam ještě? Neslyším tvůj hlas.
Ze sluchátka štěbetání překřikuje nás.
Maroko, Čad, Alžír, Tunis – přou se dokola.
Tak to se potom člověk jenom těžko dovolá.“
Mlha
Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma
jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.
V čistírně se divili
že mám límec tak bílý.
Smáli se mi, gauneři
že na mlhu nevěří.
Řekli: ,,Pane, pojďte sem
polil jste se latexem
věří jen lhář ubohý
že je bílý od mlhy.“
Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma
jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.
Chodím s mlhou na límci
z hlavy skřítci malincí
vymetají tenhle klam
že na límci mlhu mám.
Naučím se méně přít
vlastním očím nevěřit
vím, že ráno v údolí
leží latex na poli.
Mlha je, mlha je, mlha je bílá tma
jen hloupý doň vstoupí pak límec bílý má.
Přitlačila, utopila
Přitlačila na kartáček
vyrvala si všechny zuby.
Chtěla by je vrátit zpátky
bohužel však neví kudy.
Přilepila zuby sobě
sobě zpátky kanagomem
Tubu nechala hozenou
pohozenou před svým domem.
Převrhnula kýbl s vodou
utopila čtyři lidi
chtěla by je vzkřísit zpátky
dýchat do úst se však stydí.
Přivolala první pomoc
divným hlasem, skelným tónem
přišel však jen pošťák s poštou
my čtyři tu stále tonem.
Recitativ :
Při autonehodě v obci Chounov na královedvorsku zemřeli tři lidé. Dva se podruhé narodili a jedna kolemjdoucí ožila. Přivolaná policejní hlídka utrpěla lehká zranění při potyčce se svědkem nehody. Služební pes se odmítl podrobit dechové zkoušce.
Z autobusů padají lidé. Na zastávce nastoupí mnoho osob. Cestou však všichni vypadají. Na další zastávce nastoupí noví lidé. I ti po cestě vypadají, že se těší, až vypadají. Z autobusů padají lidé.
Vše je čisté a obrácené k jihu. Přes noc se na sněhu utvořil ledový škraloup. Obsluha na runwayi očekává další přílet. ,,Follow me, Baby! Follow me kam budeš chtít. Do nebe, do pekla, na světlo i pod zem.“
Matka hubuje malého chlapce. Má nůžky, pastelky a na krajíčku pláč. Pomaloval vystřihovánky a rozstřihal omalovánky. Za trest nedostane po večeři puding.
V noci se nad městem přehnala bouřka. Poznal jsem to, když jsem se vrátil a v ulicích jsem ještě cítil tu lehkou vůni ozónu. V noci ses vyspala s kulovým bleskem. Poznal jsem to, když jsem přišel domů. Mé trepky ležely obráceně, v koupelně jsem nalezl propálené prostěradlo a z tvých vlasů jsem ještě cítil tu lehkou vůni ozónu. Teď sedíš na židli u zdi, strkáš šroubovák do zásuvky a hyhňáš se, jak to pěkně jiskří. Myslíš si, že nevidím, jak hladově hltáš každičký doušek ozónu.
,,Tak co, pane Březka, dáme ještě jedno? “
,,Ne ne, mladej, zaplať a pudem. Musíme ještě vyklínovat ten rám.“
Brouzdám se
Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po městě. Nohama vířím prach ulic a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Tramvajenky, vajgly, lavičky, semafory, auta, popelnice. To všechno mám pod nehtama.
Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po polích. Nohama rozhrnuji obilné klasy a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Hlína, brambory, mrkev, mandelinky, rýče, okurky, motyky, tykve, kombajny, rajčata, kedlubny. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama.
Vždycky když večer padne tma, dostanu chuť projít se venku. A tak vyjdu ze dveří před dům, zuju si boty, sundám ponožky a bos se procházím po lese. Nohama našlapuji v měkkém mechu a pod mé nehty na nohách, pod mé dlouhé nehty na nohách se zachytává všechno možný: Tráva, jehličí, kapradí, maliny, větvičky, šišky, borůvky, pařezy, srnky, ostružiny, bukvice, prašivky, stromy, krmelce, zajíci, veverky, houbaři, brouci, vývraty, jezevci. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama. To všechno mám pod nehtama.
A když se pak vrátím domů, sednu si na židli, vezmu si párátko a tím párátkem si vydloubávám všechno to svinstvo z pod nehtů. Všechny ty tramvajenky, bukvice, semafory, okurky, maliny, pařezy, vajgly, motyky, kapradí, srnky, brouky. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama. To všechno jsem měl pod nehtama.
Jinovatka
Na konce i na začátky
patří jenom jenom jedna věta :
Na krystalcích jinovatky,
na kormidlech tryskáčů
neulpí nikdy prach světa.
Jinovatka je moc jemná
letadlo je zas moc rychlé.
Tam se prach neudrží.
Ten usedá přeci jen na
válce, koule, desky, krychle,
na vlasy a na kůži.
Uteč, prosím, jinovatko!
Uteč vzhůru, zůstaň čistá.
Roztaj a pak uschni v páru.
Zmrzni ale hned zakrátko,
na letadle máš dost místa.
Zajiskři mu na křídlech.
Poletíte dál pak v páru.
Ryzí led a ryzí plech.
Na konce i na začátky
patří jenom jenom jedna věta :
Na krystalcích jinovatky,
na kormidlech tryskáčů
neulpí nikdy prach světa.