Šiška

Spadla šiška na zajíce

má na hlavě bouli

zajíčkovi hučí v šišce

ze stráně se koulí.

 

Kdyby trouba nepostával

tam, co padaj šišky

nedostal by býval ránu

tvrdou šiškou z výšky.

 

Mohl by se dál oddávat

veselému hopkání

nebolela by ho šiška

neskučel by pod strání.

 

Chci pít

No to jsem dopad, už v tom zase lítám

ploužím se městem v chladným ránu

Já vím, že zavinil jsem si sám

že každej kouká jakou mám to dneska ránu.

 

Z postele vstal jsem a já kráva stará

posnídal jenom mléka sklenku

takže jsem vystřízlivěl jako kára 

takže se stydím dneska ukazovat venku.

 

Tělo mě bolí, hlava třeští

a nikde mír a nikde klid

bez chlastu nejde hledat štěstí

ach Bože, Bože chci se zpít.

 

Ať neslyším ty věčný sliby

že zítra jistě bude líp

ať uvěřím, že se mi líbí

křísit psa, kterej dávno chcíp.

 

Ať zapomenu v éře vrahů

že i já taky patřím k nim

ať uvěřím na hraně svahu

že propast jistě přeletím.

 

Ať nevnímám žal kterej zbyl mu

když ztratil všechno, co měl rád

ať nevidím nic z toho filmu

v kterom jsem nikdy nechtěl hrát.

 

Obloha je jak moje mysl čistá

a slunce do očí mi bodá

asi se z toho zblázním dozajista

a nikde výčep, nikde moje živá voda.

 

Dejte mi napít ať vše kolem zmizí

ať rozeženu noční můry

ať si tu nepřipadám jako cizí

ať nevím co se blíží z leva, z prava, z hůry.

Ať neslyším ty věčný sliby…

 

Minimaxy

Požár v skladu minimaxů

vypuknul když na věži

odbilo pět a ten požár

uhasit lze jen ztěží

 

Marně zdatní požárníci

vodou ten sklad kropili

minimax když jednou chytne

shoří na prach ve chvíli

 

Vodou, sněhem, ba i pískem

minimaxy plněné

vydrží i výbuch bomby

jenom zášleh ohně ne

 

Požár v skladu minimaxů

jednu věc ti napoví

nic tu nejni v světě jistý

hořej lahve tlakový.

 

Zlé sny

Někdy se to vážně stane

že zlá noc na město padne

jak černej, děsivej oblak

pak dostat strach je tak snadné

 

Když sova zamává křídly

myška zašustí ve spíži

do spánku děvčátek snících

krušné sny tiše se plíží, tiše se plíží

 

V těch snech se holiči holí

důchodci chodí o holi

tam domy k nebi se tyčí

zámky se zamykaj klíči

 

Rolníci oraj svý lány

pejsci poslouchaj svý pány

muklové v celách se bouří

z komínů šedě se kouří, šedě se kouří.

 

Neboj se děvče mý, neboj, je to jen sen

věř až ta noc skončí, že přijde den

že slunce ozáří ráno, přesně v pět

normální svět.

 

I když je tisíc let půlnoc a kolem tma

neztratí se nikdy víra má

že slunce ozáří ráno, přesně v pět

normální svět.

       

Zatím však holčičky malé

v postýlkách potí se stále

v duších strach a v očích slzy

zlá noc ta neskončí brzy

 

Děsí je sny v kterých vidí

vlak který strojvůdce řídí

žárovku která se tváří

že zruší tmu bílou září, že zruší tmu září.

 

Tak řekni kdy už skončí

noc dlouhá stovky let

kdy slunce od východu

vydá se nebem na výlet.

Já vím, chladná tma tíží

a budík ráno nehlásí

ale ten z vás kdo má v hlavě rozum

ten se mnou zpívá si :

 

Neboj se děvče mý, neboj, je to jen sen…

 

Hledej

 

Hledám výšku, najdu mráz

hledám hloubku, najdu dno

hledám dlouho, nemám nic

hledat budu zas a zas.

 

Jsou stovky cest a není cíl

jsou stovky pravd a není lež

to dávno víš, tos dávno ucítil

nech mě bejt, neraď, vstaň a běž!

 

Je jenom smích, je jenom pláč

je ostré světlo, hebká tma

neptej se marně proč a nač

jen v Polsku hledat smysl má.

 

Smetiště

Ty černý, zimní světy

do nichž poslals mě ty

ještě v mojí duši pálí.

 

A vím že můžu lehce

kulku tvojí lebce

stiskem prstu ihned vpálit.

 

Ale Airbus bílou čarou

půlkou levou, pravou

oblohu rozdělil tiše.

 

Odříz teď a na vždy

křivdy, lži a vraždy.

Nový ráno vánkem dýše.

 

Nechci bejt ten kdo tě soudí.

Nechci si lhát že snad vím.

Nechci bejt lodí co bloudí

smetištěm minulých vin.