Křižovatka přání

Přání je matkou, otcem je čin.

Přání je matkou, otcem je čin.

Přání je matkou, otcem je čin.

Před křižovatkou nezatočím.

Před křižovatkou nezatočím.

Před křižovatkou nezatočím.

 

Krása

Město, mám mě rád.

Moře, mám mě rád.

Kuře, mám mě rád.

Stavení, mám mě rád.

 

Suchar z města v moři se smáčí.

Kuře běhá po stavení

pípá, není k zastavení.

 

Kráso, má tě rád.

Kráso, má tě rád.

Kráso, má tě rád.

Kráso, má tě rád.

 

Suchar z města v moři se smáčí.

Kuře běhá po stavení

pípá, není k zastavení.

 

Zloději

Sto stopařů podél silnic stopy v prachu zanechá

stoprvý v tom horku pil nic, což je slabá útěcha

že mi stopil chladič s vodou, motor je teď necelý

žíznivce už k mřížím vedou, cela ho zcela zocelí.

 

Kdo si myslí že je tužka, ten se zlomí při pádu

nesepíšou s ním protokol o tom smutném případu

kdo si myslí že je kousek, díru v celtě zacelí

a cítíš-li se jak brousek, vybruš klíče od cely.

 

Krásné krást je v mládí.

Pravda je ostrý hoch

odnesl co jen moh.

Pláčem kořist zkrápí.

pravda se dojímá

s fízlem se objímá.

 

Přejde mě smích

Proč není v autě více pák?

Přejde mě smích až řekneš dost.

Proč není v autě více pák?

                                              

Základní slovo není mráz.

Přejde mě smích až řekneš dost.

Základní slovo není mráz.

 

Začal jsem pravidelně pít.

Přejde mě smích až řekneš dost.

Začal jsem pravidelně pít.

 

Vítr se nemá čeho bát.

Přejde mě smích až řekneš dost.

Vítr se nemá čeho bát.

 

Hodina mezi motykou a sekerou

Když kámen dřevo střídá

sekyrám se krátí dech.

Křemen není měkká křída

ostří zubů vydá vzdech.

 

Topůrko zářez zdobí

za každý jasan který pad.

Však ostří hyzdí zuby z doby

kdy kámen s větví chodil spát.

 

Postav syna, zasaď dům

počni stromy, stihni start.

 

Osuš slzu, utři pot

polkni slinu, vylej moč.

 

Sekera náhle zemdlela

a tupí se jí ostří

motyka vstává z popela

a oči na svět ostří.

 

Když soumrak shodí na

kraj tmu, pojmy se poperou

nastává hodina

mezi motykou a sekerou.

Nastává hodina

mezi motykou a sekerou.

 

Postav syna, zasaď dům

počni stromy, stihni start.

 

Osuš slzu, utři pot

polkni slinu, vylej moč.

 

Co je víc

Propadáš se výš a výš

možná to nevíš, možná víš

že propadáš se výš a výš

vždyť ty sama uvidíš.

 

Vyhazovali po větru papírové draky.

Zkracování provázků, posouvání těžišť.

A draci padali zpět jak kusy mokrých hadrů.

Jeden přes druhého. Špejle k špejlím. Papír k papírům.

 

Co je víc?

Plavání, koupání či šplouchání?

 

A jen co odešli, nabírají draci vzduch do plic

a vítr do plachet.

Nečekaná lehkost, nabírání výšky.

Jen stíny přeběhly po poli a mizí za obzor.     

 

Co je víc?

Chlastání, strádání či běhání?

 

Převeliká tíže tíž.

Kříž je jiný, my jsme tíž.

Rychlost klesla, došel proud.

 Zbyly vesla, síla plout.

 

Neznali únavu, spánek a oddech.

Krátili si čas obrušováním hran.

Byli rozhodnutí a snad i blízko cíli.

Překračování limitů, minimalizování chyb.

 

Co je víc?

Plavání, koupání či šplouchání?

 

Kdosi z nich řek´: ,,Už zítra ráno.“

Poslední noc. První den. Srkání z hrnků.

Máš jméno Všechno nebo Sotva?

Či – Jednou budem blíž?

 

Co je víc?

Chlastání, strádání či běhání?

Co je?

 

Příkrovy

Z příkrovů mám strach. Z příkrovů mám strach.

Led a sníh, špínu a prach,

ty smetu jedním máchnutím.

Však když se vrstva k vrstvě lepí

začíná to právě tím…

Z příkrovů mám strach. Z příkrovů mám strach.

 

Není třeba bruslí! Není třeba lyží!

Není třeba šátků, Není třeba mašlí!

 

Je však třeba křičet ,,Běda!“ když si slupka k slupce sedá.

Je však třeba křičet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.

 

Není třeba ostnů, Není třeba hrotů!

Není třeba přídí, Není třeba kýlů!

Není třeba křížů, Není třeba slibů!

Není třeba chutí, Není třeba svodů!

 

Je však třeba křičet ,,Běda!“ když si slupka k slupce sedá.

Je však třeba křičet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.

                                              

Není třeba zlomů, Není třeba nářků!

Není třeba strachů, Není třeba běsů!

Není třeba strýců, Není třeba otců!

Není třeba dětí, Není třeba starců!

 

Je však třeba křičet ,,Běda!“ když si slupka k slupce sedá.

Je však třeba křičet ,,Jeha!“ když si slupka k slupce sedá.

 

Jsi zrádná

Když tě potkám u řeky, budem spolu u řeky.

Když tě potkám na mostě, budem spolu na mostě.

Když tě potkám u lesa, budem spolu u lesa.

Když tě potkám u zahrad, postavíme z jablek hrad,

postavíme z hrušek hrad, postavíme z listí hrad.

 

A heja heja heja hejá!

 

Jsem kunda probuzená

jsem brána otevřená

jsem břitva nabroušená

jsem sýpka naplněná!

 

Jsem louka nesečená

jsem deka rozprostřená

jsem dýně rozkrojená

jak vápno nehašená!

 

Já to vím, ty to víš, my to víme, vy to víte, oni to vědí, tamti to vědí, všichni to vědí, všichni to vědí a stejně, stejně nepomůže nám to nic. Nepomůže nám to nic.

Jsi zrádná. Jsi zrádná. Jsi zrádná. Jak mělčina mezi kamením.

                                                       

,,JESTZ POTRSZEBNA NOWA REVOLUCIJA!“

 

Jsem vůle nezlomená

jsem touha oproštěná

jsem cesta neznačená

jsem láska nezměněná!

 

A heja heja heja hejá!

 

Úžeh

Do ruda spálený záda

bolestně probdělá noc

To léto neznalo soucit

Kdo ví zda jsi o něj stál

Slunce loupalo nátěr

ze všech plechových střech

A ze tvých snědých zad

Tenký pruh kůže se sloup.

No tak si, kurva, vzpomeň

Co ti to připomíná.

 

Stáhla jsi suchou kůži

Jak jeden podlouhlý cár

Z balkónu visely dolů

Záclony z našich těl

 

Průvan tě česal jak břízu

Ty třásně z paží ti bral

Les jak já přestal se bránit

Les jak já večer se vzňal.

No tak si, kurva, vzpomeň

Co ti to připomíná.

 

Marné nebes volání

Marné tvoje tázání

Cesta z bažin vedla lesem

Jenž vzplál.

 

Něco vím a něco tuším

Něco vítr přines k uším

Sám si hlídej co jsi zasil

A hasil.

 

Voda jezem uhání

Marné tvoje tázání

Před úžehem kůži skrývám

Znám stín.

 

Sviť hvězdo má

Sviť hvězdo má, balón se v mracích ztrácí.

Sviť hvězdo má, zas marně zkouším vstát.

 

Zlejt se zlejt se zlejt,

Obzor je ňákej kulhavej.

Zlejt se zlejt, až příjdou nohy půjdem ven.

 

Co mi teď, kurva, zbejvá, když všechno vim?

Obal  už zůstal proražen !

 

Zastav ten stroj, dál stejně není kam.

Dolů se nekoukej. Je noc, je tma, jsi sám.

 

Co mi teď, kurva, zbejvá, když všechno vim?

Obal  už zůstal proražen !

 

Není proč zemřít, lásko, není proč žít.

Tak sviť dál chladná hvězdo má!

Dotk jsem se vlastních tkání, pálí jak čert.

Podívej: Obal je navždy proražen!

                                              

Sviť hvězdo má, balón se v mracích ztrácí.

Zlejt se zlejt, Upíři už jsou blíž. Chtěj pít a sát a rvát.

 

Není proč zemřít, není proč žít!

Obal už zůstal navždy proražen.

 

Sviť hvězdo má, Sviť hvězdo má…

 

Hrob

Koupil jsem si hrob

Hlubokej šest stop

Abych byl připraven

Až příjde můj den.

 

Ten den už je blíž

Blíž než bych si přál

Na hrobě je kříž

A co bude dál?

 

Dál nic není, jen pomalé tlení

Dál nic není, jak člověk zcepení.

Dál nic není, žádné posvícení

Dál nic není, konec představení.

 

Stejně všichni v prachu lehnem.

A červi se rozlezou!

Bič boží, bič boží, bič boží

Je vyžene.

 

Všichni jednou v prachu lehnem.

A červi se rozlezou!

Bič boží, bič boží, bič boží

 Je vyžene.

 

Hodnoty

Tvoříme hodnoty, které nás přežijí.

Herci se do krve hádají s režií.

Tvoříme hodnoty pevné a stálé.

Volnost je na mořích, jistota v skále.

 

Sprcha se zasekla, zaschnula hlína.

Ruka je špinavá a navíc líná.

Nemýt se, nekoupat, no to je hrůza.

Potem je nasáklá nepraná blůza.

Vracím se pozpátku odkud jsem přišel.

Miluju Raquelle a beru si Michelle.

 

Kráčaš ulicou, dážď máš za pätou

ty sa neskrývaš, prečo aj.

l´ahko narábaš s dobou napätou

tam je zmätok, tu je raj.

Každá d`alšia lož je už zbytočná

iděš vopred, žiadné zpäť

Ty jsi ozajstná, ty jsi statočná

Tebe verí celý svet.

 

Tvoříme hodnoty, jsou tu a platí.

A dál ať ochrání nás všichni svatí.

 

Zombie

Černá mše už začíná

Démon svíci zhasíná

Mrtvý z hrobu vychází

Branou času prochází.

 

Život je jen trápení

Satan zuby vycení

Děti straší učení

A všechno je mámení

 

Zombie, zombie přistup blíž !

Proklej peklo, zdvihni kříž !

Ty kdo v ďábla uvěříš

V zemi, v jámě najdeš skrýš.

 

Lidé lásku zabíjí

Ruce lejnem omyjí

Satan cestu osvítí

Zápach síry ucítí.

 

Vláda hrůzy nastává.

Mrtvý z hrobu povstává

Řeku krve překročí

Pohlédne zlu do očí.

 

Zombie, zombie přistup blíž !

Proklej peklo, zdvihni kříž !

Ty kdo v ďábla uvěříš

V zemi, v jámě najdeš skrýš.

 

Nevidomá dívka

Před oltářem v šeru chrámu

z žuly tesán anděl stál.

Zátiší kleneb a trámů

jako by se strážcem stal.

Okno dveří do tmy září.

Kdo to ruší jeho klid?

Slepá dívka s krásnou tváří.

Užaslý k ní anděl vzhlíd.

Oči vidí pravdy půl.

Slepá dívka, bílá hůl.

Bože, kam jsem oči dal?

Světlem sytý bloudím dál.

 

Její prsty z jeho tváře

něžně přečtou mnohem víc

nežli ten kdo u oltáře

luští žalmy v šeru svíc.

A pak její ruce vidí

záda, křídla, paže, kloub.

I anděl má něco z lidí.

Cítí závrať, padá hloub.

Oči vidí pravdy půl.

Slepá dívka, bílá hůl.

Bože, kam jsem oči dal?

Světlem sytý bloudím dál.

 

recitativ:  

Nepřál bych vám to zažít jen tak, bez přípravy. Těžko se o tom mluví. Navíc na takovém místě…

Její malíčky zanechávaly v kameni stopy jak svářečka v cínu.

Svatý Petr zatratil nevidomé a Larry Flint byl smeten ze svého trůnu.

Ale když si slepý holky prohlížejí sochy je to horší než záškrt. Než černý neštovice! Než hřích, než neřest, než postele zválené…

Jeřiši Kriste, Pane můj…! Dej ať jsem z kamene!

 

NIEDER, AUF

Deutsches Reich ist

großes Haus.

Dort ist Führer,

Juden raus!

 

Deutsche Sonne

scheint so viel.

Ganze Welt ist

unser Ziel.

 

Warum warten?

Warum nein?

Alle sagen:

„Komm herein!“

 

Mnichov, Jalta,

Brusel, Řím,

na smlouvy už

nevěřím.

 

První kanón

zvednul lauf,

zase slyším:

„Nieder! Auf !“

 

Das ist sicher

nur ein Spaß!

Neues Reich ist

erste Klass!

 

Keine Kanone!

Keinen Lauf!

Aber wieder:

„Nieder! Auf !“

 

Nieder!

Auf !…

 

DOMOV MŮJ

Taková možnost a tys jí nevyužil!

Co by za to jinej dal!

Zmizet odsuď pryč je víc než celý jmění

Letět časem do sladších let

a prostorem do lepších míst…

Vítej zpátky v týhle díře děr!

To sis teda uměl vybrat směr.

Snad nečekáš, že se tady něco změní?

 

Tak hele,

Tohle je má hvězda,

tady žiju rád.

Když se ti to nezdá,

můžeš se mi smát.

Smích, křik, pot, slzy

to je domov můj,

a když tě to mrzí,

tak si jinam pluj!

Jen poznávej vesmír,

ty světy na nichž je ráj,

podivně prázdné chvíle plného štěstí,

bídu míst kde všechno maj.

Rád vrátíš se z hůry,

rád vrátíš se sem,

kde chléb má dvě kůry,

kde horká je Zem.

 

Slova jsou nevinná,

křídla dál nebem krouží.

Struna se napíná

a zní.

 

Taková šance  a tys jí zahodil!

Ježiš, co bych za to dal!

Letět nekonečnem dál a never more.

Letět časem do sladších let

a prostorem do lepších míst…

Vítej zpátky v týhle díře děr!

To sis teda uměl vybrat směr.

Kolem samí blbí, ale ty jsi kór.

 

Jenomže, Tohle je má hvězda,

tady žiju rád.

Když se ti to nezdá,

můžeš se mi smát.

Smích, křik, pot, slzy

to je domov tvůj,

a když tě to mrzí,

tak si jinam pluj!

Jak já poznej vesmír,

ty světy na nichž je ráj,

podivně prázdné chvíle plného štěstí,

bídu míst kde všechno maj.

Rád vrátíš se z hůry,

rád vrátíš se sem,

kde chléb má dvě kůry,

kde horká je Zem.

 

Slova jsou nevinná,

křídla dál nebem krouží.

Struna se napíná

a zní.

 

PES

Bouda, miska

řetěz, pes.

Rosa, řetěz

prasknul, zrez.

Ploty, díry

běh a trap.

Zuby, drápy

alej, chlap.

Puška, výstřel

minul cíl.

útok, hrdlo

ztráta sil.

Kůže, vlasy

chlupy, krev.

Oči blednou

slábne řev.

Zvláštní zpravodajství: Dnes ráno v devět hodin místního času narazily do budov Twin Towers na New Yorském Manhattanu dvě dopravní letadla.

 

Jak se daří, jak ti je?

v koutě číhá bestie

Šance zrovna nemá zlý

a s nikým se nemazlí.

 

Kůže, vlasy

chlupy, krev.

Oči blednou

slábne řev.

Ticho, nebe

ptáci, mez.

Stará puška

samá rez.

 

Hráze neprorazíš ani náhodou

tak se po dně plazíš s hlavou pod vodou

nahoře jsou pláže města Šarm Aš Šajch

A tam vodu káže zástup vožralejch.

Ale hlavně, ale hlavně, ale hlavně…, kus mě v tlamě.

Tady vůbec není nikdo spontánní

Humánnost se cenní, lovy bez zbraní

Už nás útok zasáh, bandy neznámé

a my ruce v kapsách, „Pomóc!“ voláme.

Ale hlavně, ale hlavně, ale hlavně…, kus mě v tlamě.

 

ČERNÉ VEJCE

Snesla slípka černé vejce.

Černé vejce plné krve.

 

Tvrdé jádro,

měkká zem.

Zvolna klíčí

a chce ven.

 

Povila dívka staré dítě.

Staré dítě plné hněvu.

 

Tvrdé jádro,

měkká zem.

Zvolna klíčí

a chce ven.

 

Šetři síly, námořníku! Zde není záchranných člunů. Tady naděje umírá první, pýcha předchází vzestup a risk je ztrátou. Dobře víš, že všechno kolem je jen klid před bouří ve sklenici vody, na půl plné, na půl prázdné. Že změna je smrt. A i když tě možná nezabije, určitě tě oslabí.

 

VÝTAH

Už se vrací z práce

kaskadéři zmlácení.

Režisér je ras a tak jsi si zas málem zlomil vaz.

 

Práce je to těžká,

ale vůbec zlá není.

Zaplatěj ti Cash ještě dříve než přizabitej seš.

 

Dnes už sotva se dopočítáš boulí

když jsi schytal co jsi schytat jen moh.

S šancí v pekle skrytých sněhových koulí

kráčíš naftou hasit hořící stoh.

 

Úzká lávka v horách

hloubku ještě zvýrazní.

Nemáš na výběr, ale není fér, že je plná děr.

 

A ty krok za krokem

kapky rosy stíráš z ní.

Klapka klapla „klap!“ a tak tenhle chlap hledá kam by šláp.

 

Dnes už sotva se dopočítáš boulí

když jsi schytal co jsi schytat jen moh.

S šancí v pekle skrytých sněhových koulí

kráčíš naftou hasit hořící stoh.

 

Jenže výtah už se zastavit nedá.

Praskly lana a je hotová věc.

A kdo oči vzhůru v úžasu zvedá

ze dna šachty vidí letící klec.

 

Akce!  Stop!

Co tam dělá ten kompars? Jak to, že neumírá?

 

Kabina už hoří

a je málo místa v ní.

Letadlo je vrak, kolem dýmu mrak až ti oslep zrak.

 

Tebe zase čeká

jedno tvrdé přistání.

Runway na kterou klesáš zaberou muži s kamerou.

 

YOU TOO

Vojska na západ táhnou.

To je to co jsi chtěl.

Za obzorem zmizí

zápach nemytých těl.

 

Ty se oháníš vírou

jenom svojí, jen svou.

Tak jseš jistě Big Hero.

Už tě do tance zvou.

 

Někdo z nás

snad má tu sílu

and is Credible.

Snad jsem to já, snad ty také, You too

 

I am Little Bethoven!

Pořád učím se hrát.

Pořád hledám svou Sweet Love.

Ale musím se ptát

 

zda v tvých očích

it´s My Star stále zářivá.

 

Když tě potkám

jestli věříš,  

že i My Face is        

Really Credible.

Snad ty také, You are My Friend, too You.

 

Tohle je město duchů,

City bez lidí.

Ulice nemaj jména,

nikdo nevidí,

 

že má láska je slepá,

Crazy Blindness Love.

 

Když jí zpívám

snad mi věří,

že My Song is

Really Credible.

Líp to svedou jen hoši z U2.

 

LÁSKA (BELPHEGOR)

 Prastaré hodiny jdou

Ty už se nerozbijou

Tisíc let odbíjí čas

Věřím,

 

 že vratká náhodnost změn

Má jistý smysl a v něm

Hledám jak Golem svůj šém

Klíč k dveřím.

 

Vzepjaly matky ruce nad hladinou

Snad v srdcích našly cévu poraněnou

Vaničky s vodou rázem vylily ven i s dítětem

 

Otcové mlčí jako zarytý rýč

To co tu mělo zůstat je náhle pryč

Vany jsou prázdné víc než kdokoli chtěl bez dětských těl

 

Belphegor,

Belphegor

Láska je

divnej tvor

Chodí ač

nemusí

Na vlastní

funusy

 

Vyhlídky černé jako hluboká tůň

Před branou Tróje stojí dřevěný kůň

Na zuby nekoukej mu, vždyť je to dar, pozvi ho dál

 

Obrana chatrná, hlídka líná

Helena ávegéčko nezapíná

I my si vlastní vinou do hnízda cpem viry a spam.

 

Belphegor,…

 

BONSOIR L´AMOUR

Ve dnech lepších i ve dnech horších chodí po ulicích lidé, kteří drží svou paniku pevně na uzdě.

Sedávají u stolů v kavárnách, ale pojistky mají stále odjištěné a čekají na tu chvíli, kdy se zvedne

ten pravý a zašeptá : „Běž!“

 

Je tady chvíle.

Je tady den.

Dosáhnout cíle.

Proniknout ven.

 

Příboj se tříští.

O břehy skal.

Tušené příští.

Co bude dál?

 

Na rozhraní mezi prokletým minulým a proklatým budoucím se chvěje současnost jako odsouzenec

před popravou, kterému nedali rozhřešení ani poslední pomazání, natož pak pásku přes oči

nebo sedativa proti bolesti, která, ač krátká, přijde v nejbližším okamžiku s bezohlednou palčivostí.

 

Není nic většího než láska.

 

Bonsoir l´Amour!

zaskřípání vrat

přešla přes náš dvůr

jen jednou, jedinkrát

 

se vzpřímenou páteří

šlape do kaluží

lichváři zas láteří

jak jim málo dluží

 

zkouší čůrat ve stoje

jak to dělaj chlapi

kolem celý město je

a možná že jí lapí

 

tak má zase namále

boj za práva dívek

dál Female Fatale

je jen Michal Viewegh

 

CO NÁS ČEKÁ

Kolem se koukej

jak je svět oukej

jak hasnou svíce

tak co chtít více?

 

Maj lecos dočinění

s únikem z obklíčení

 

Jsi veden snahou

zřít pravdu nahou

s pohledem blázna

civíš do prázdna

 

Však útěk do náručí

odpověď nezaručí.

 

Znáš co je pouze

bolest a nouze

tak kolem koukej

jak je svět oukej

 

My víme co nás čeká

už víme co nás čeká.

 

Bohové nedutají

když chrámy z ledu tají

a jejich tváře mizí

z programů televizí

 

Nečekej zázrak

nárůst a zvýšení

náruč je prázdná

a pocity smíšený.

Už víme co nás čeká.

 

Odvrátil pohled

Potlačil chtíč

Domů se vrátil

A odešel pryč

Zůstáváš na pochybách

Zdá pátrat po svých chybách

 

Nečekej zázrak

nárůst a zvýšení

náruč je prázdná

a pocity smíšený.

Už víme co nás čeká.

 

TY JSI MOU JEDINOU

Ty jsi mou jedinou

louží i hlubinou

jak jen tě neminout

zout se či nadechnout

 

Ty jsi mou jedinou

bránou i skulinou

klíč je pod rohožkou

a krev za předkožkou

 

Obraz světa má zetlelý rám

malba stále je ryzí

mokrej hadr si na hlavu dám

přízrak strachu pak zmizí

 

Jedni blednou a nemůžou spát

když Zem zaskřípá osou

Jenom jednou je nutný se bát

když jde zubatá s kosou

 

Ty jsi má jediná

už konec začíná

z ručníků nad vanou

tvé vůně vyvanou

 

a plátno pod obraz

a zuby na doraz

a prach na klávesách

na něž jsem nedosáh

 

Obraz světa má zetlelý rám...

 

NA VÝSTAVĚ

Opuštěná židle uprostřed náměstí

stěny řeznictví nasáklé krví

zástupy dětí v plynových maskách

hlava v igelitovém sáčku

- poslání -

 

opílí pozůstalí tančící před hřbitovem

převrácená tramvaj pokrytá prachem

jediný výstřel v předem prohrané bitvě

statečný útěk před realitou

- poslání -

 

zásnuby vyléčených metrosexuálů

jistoty propadlé do zapomění 

ornamenty vyryté do lidských kostí

dychtivé očekávání apokalypsy

- poslání -

 

Můj nejstrašnější sen :

na výstavě jsem

a nevim jsem-li divák

nebo exponát.

 

Chyba je v nás (UJD)

Nechválim den před večerem

nechval jitro před nocí

až se světlo potká s šerem

zavoní to bezmocí.

 

Noc je jáma bezútěšná

nic dobrého nevěstí

podél oken tiše kráčí

předvoj příštích neštěstí

 

Noc je dírou propálenou

Zkrz níž vídíš dál a hloub

Boží tvář nad temnou scénou

Promění tě v solný sloup

 

Skála svůj pláč navrací v ozvěnách

nářek a smích tancují po stěnách

láva je Zem z nánosů svlečená

víra je hnuj, to každé dítě zná

síla jde dál jediná vítězná

Chyba je v nás!!!

 

Jícen svůj chřtán dokořán otvírá

přívalem šťáv trávení podpírá

žluč chutí svou koření překřičí

útroby těl vlhký jsou a šerý

I love My Baby, my Sweet Cherry

Chyba je v nás!!!

 

Jak chodí sen z mozků ven čelo ví

rybník šel spát, nikdo v něm neloví

déšť okapům pohrozí korozí

Svět zůstal sám víc není milován

dál k bezčasí za rovník přikován

Chyba je v nás!!!

 

MRTVÍ

Pěna z krve

rachot kostí

schůzka s první

ukrutností

 

Díra v hlavě

bez milosti

schůzka s druhou

ukrutností

 

nespasí se

kdo se postí

schůzka s třetí

ukrutností

 

Týdny smutku

bez radosti

schůzka s čtvrtou

ukrutností

 

mrtví se budí, nemůžou spát

láká je vůně lidí

prochází městem a chtějí brát

všechno co kolem vidí

 

Svaly ztuhlé

oddaností

schůzka s pátou

ukrutností

 

rande s děvkou

bez starostí

schůzka s šestou

ukrutností

 

Smířen s vlastní

průměrností

schůzka s sedmou

ukrutností

 

sevřel hrdlo

rudý zlostí

schůzka s osmou

ukrutností

 

mrtví už neví co si přát víc

vstávají z hrobů a kradou.

rozbíjí okna neplatí nic

znásilní holku mladou

 

mrtvý mi říká: „dej mi svůj ráj

já pro něj zašel smrtí

víno ať stříká, zpívej a hraj

a holky ať se vrtí“

 

Souboj

 

Souboj smrti se životem

Na kordy a meče

Souboj kostry s nemluvnětem

Už první krev teče.

 

Smrtka kosou mává

Život mává ratolestí

Ona zralé sklízí

A on si cestu klestí.

 

To jsou věci

To je svět

jedna ruka,

prstů pět

sítnice a

na ní máš

všechno nač se

podíváš

 

Smrt ta remíz nezná

Ona je vždy odpočatá

On z remízků vodí

První křepelčata

 

A když k nebi vzlétnou

Náhle je všem jasné

Kdo tu chodí s flétnou

A kdo jen lampu zhasne.

 

To jsou – věci…

 

FREE FOR YOU

Free for You

Free for All

Du bist Schwein, but

Not criminal

 

Planeta se otepluje, ty jsi stále chladná

Záporné své odpovědi posíláš mi z Kladna

 

Každý tvůj sen o probuzení

Minul svůj cíl a rozuzlení

Cítíš jen směr a opojení

Však kam jsi šel a kdo tam byl

se někde v dálce ztrácí

 

Free for You…

 

Země hrozí přelidněním

Každé malé robě

Ještě před svým narozením

Hledá místo v hrobě

 

Zdá se ti sen, sen o prozření

Procitáš v něm ze zapomění

Už nepoznáš co je a není

Život je film no nemá děj

Jen na plátně se míhá.

 

Free for Me

Free for All

Ich bin Schwein, but

Not criminal

 

KNIHU

Neměl jsem číst knihu

o embryích v lihu

nevylétly ze tmy

nestaly se dětmi

 

nebudu číst knihu

z papíru a klihu

z obálky a hřbetu

ani jednu větu

 

Pravda není skutečná a kdo by věřil vědám

Proč nesáhnout si do kopřiv?

Poznání všech selhání je poslední co hledám

Zůstávám blbej jako dřív.

 

Pustil zlatou rybu

nedostála slibu

všechna přání v pánu

konec snů a plánů.

 

Neudělej chybu

nepusť zlatou rybu

Sevři jí a z těla

vyrvi páteř zcela.

 

Mír to není smíření

jen klid před další válkou

Až přečteš poslední list

bude ti šedesát

 

Vedle cílů míření

je okouzlení dálkou

proč včerejší stránku číst

když dnešní můžem psát. A psát.

 

DOBA A ČAS

Dříve než se čas na dobu obrátí

zjistí, že dohoda žádná neplatí

že pravidla mizí a deprese s krizí se střídají

 

Započatá věčnost čeká v ústraní

zranitelná místa nikdo nebrání

poslední maják je zhaslý

 

Nedočkavě zkouším volat 112

jenže kabel končí za zárubní zídkou.

 

Loďka se naklání, vodu nabírá

plachty trhá beznaděj a nevíra

OSN mlčí, čumáky vlčí krev zavětří

 

Diváci z tribun se už potají ztrácí

zábava bolí, je tou nejtěžší prací

jak páčení odemklých dveří

 

Slyším křik zraněných, nářek umírajících

tak vypadá konec představení, poslední dějství

 

BÁSNÍCI

Jak se tváří poeta

když mu báseň nevzkvétá

inspirace říká „ne“

tak si žíly podřízne

krví patlá po stěně

žalem kňučí jak štěně

 

Zkouší mladé holky zvát

svůj starý styl negovat

můzy někam ulítnou

inspirace říká „no“.

 

Na stěně je písmo rudé :

Už to bude, už to bude.

Absolutní negace

není žádná legrace.

 

Absolutní negace

není žádná legrace.

Na stěně je písmo rudé :

Už to bude, už to bude.

 

knír sotva dvoudenní

chtěl být a už není

zrůdné je holení

muž břitvu brousí

a mydlí svojí tvář

 

dívka je něžnější

v chloupcích svých konejší

přátele drobnější

i když jí svědí

jak ďábla svatozář

 

FILM

český film o cikánech

slovenský o židech

maďarský o slovácích

v kině se úží dech

 

ruský film o polácích

s německým scénářem

hauptrole rozdané jsou

a my zas jenom dřem

ruský film o polácích …

 

Šance už je promarněná.

Film zas vyzní do ztracena. Do ztracena.

 

náš film o pravdě cizí

a cizí o naší

diváky televizí

zděsí a vystraší

 

tádžické ethno porno

s uzbeckou herečkou

semeno markýrujou

tatarskou omáčkou

tádžické ethno porno …

 

Šance už je promarněná.

Film zas vyzní do ztracena. Do ztracena.

 

RAKVE

Temná stránka tmy                         
tmavý odstín černé
vidíš, to jsme my
rakve hrobům věrné

co to vězí v nás
pod přibitým víkem?
Zastavený čas, 
rubáš s nebožtíkem

Enormní, extrémní, fatální cosi
z včelína lítají místo včel vosy

tam kde oheň plál
jsou jen kusy ledu
ranhojičům dál 
lezou červi z vředů

Překročil jsi práh
za ním noc je černá
mrtvý na marách
cesta jednosměrná

Enormní, extrémní, fatální cosi …

 

BYTOSTI

Holky kluci vařili si                     
místo dortu jed na krysy
pilulka se nezdařila
i když byla celá bílá.

Spolkli ji a v jednu chvíli
úplně se proměnili

bytosti z nich jsou teď nové
klučiny a holčičkové …

Spolkli ji a v jednu chvíli
řád a smysl obrátili

Co teď s náma všema bude?
Země šedá nebe rudé
Jak naloží zítra s náma
holčičkové s klučinama? 

řád a smysl obrátili
úplně se proměnili