Napsali o nás
Jiskra – benešovský týdeník, 8.10.1999 (Josef Holoubek)
Rockové Soběhrdy
Poslední zářijovou sobotu se soběhrdská restaurace U krbu stala pro mnoho mladých lidí cílem cesty za kvalitní, rockovou hudbou a pro nás ostatní útulným místem pro dostaveníčko nad sklenkou vína či šálkem kávy. Hudebníci z našeho okresu zde totiž, ostatně jako už poněkolikáté, uspořádali přehlídku tvorby alternativních beatových skupin.
Po dvacáté hodině odstartovalo pásmo, v němž se na pódiu vystřídaly kapely Why not fuck, www.jinovatka.cz a Ignis Ardens. Skalní fanouškové v hledišti častovali ten který soubor tu uznalým potleskem, tu bouřlivými ovacemi. Nálada v sále byla vřelá a kamarádská. Pivo chutnalo všem a nikdo se netlačil, ani neprovokoval ostatní ke zbytečným potyčkám, jak to bývá leckdy zvykem mezi podnapilými ,,takymetalisty“ na vesnických tancovačkách. My, kteří písničky vystupujících hvězd ještě tak důvěrně neznáme, jsme měli alespoň příležitost slyšet, jaká muzika dnes ,,letí “ a taky vidět, že se dnešní mládež dokáže dobře bavit i bez záludného závoje alkoholu a drog. Pro radost svou i druhých jim totiž hráli party kluků, kteří, jak bylo slyšet, něco umí, myslí to s muzikou vážně a mají jí rádi. A to se nenechá ani koupit, ani ošidit. Myslím, že pro všechny zúčastněné to byl velmi příjemný zážitek i poučení a mě nezbývá než dodat, že je škoda, že takovýchto příležitostí pro setkání hudbymilovné mládeže není na benešovsku více. I když, jak říkají bigbíťáci :,,Nemusí pršet, stačí když kape.“
Konfrontace – nezávislý měsíčník, 5.9.1994 (Jakub Polák)
www.jinovatka.cz mlčet nebude!
Přiznávám, že můj letitý magnetofon, který, jak zdůrazňuji, jsem koupil kdysi v bazaru, takže jsem nepodpořil řetězec nadnárodních koncernů, založený na masové nadprodukci mamutích firem, likvidujících přirozený ekosystém, mi v poslední době sloužil jen jako podpěra nalomeného stonku rostlinky marihuany, rostoucí ve vedle stojícím květináči. Výpotky většiny tuzemských i zahraničních vydavatelství mi totiž nestojí za stisknutí knoflíku ,,play “, natož pak za opatřování si nějakého takového hudebního nosiče. I u nás sice existují solidní, nezávislé labely, které vydávají skutečnou kvalitu, jenže ty, ve chvályhodné snaze nezpronevěřit se koketováním s případným reprezentantem masového showoblbismu, zvolily takový stupeň utajení a konspirace, že ani mě, i s mými širokými kontakty v autonomních kulturních prostorech, se mi nepodařilo některý z jejich produktů získat.
O to větší byl můj údiv, když jsem dostal od soudruha z buňky, jako dárek k 87. výročí vzniku Komunistické internacionály, demokazetu skupiny www.jinovatka.cz. Už jen to, že se někomu podařilo prorazit neprodyšný příkrov pop-rockového balastu vlastními silami, bylo slibné. Žádná masáž populace reklamními bilboardy. Ihned jsem pokosil len, ostříhal ovce a vyrobil si oděv a batoh. Autostopem jsem se vydal do Benešova u Prahy na jejich koncert.
Co jsem však na místě zažil mi vyrazilo dech. Kulturák byl obklíčen kordonem policajtů v plné polní. Viděl jsem rozdrážděné psy, tonfy, želízka. Místní smetánka se doslechla, že se chystá nezávislá performance, která se asi nebude, jak byli doposud zvyklí, odehrávat podle jejich scénáře. Bylo jasné, že v zákulisí se připravuje kapela, která si nehodlá brát servítky a nezalekne se žádného vyhrožování. A lidé v tom městě, po té celé době zvůle a teroru moci, byli právě na takové poselství lační. Tamější establishment pochopil, že stačí málo, nádoba přeteče a občané je vypráskají z jejich vyhřátých pelechů. Tak vzbouřili policii a rozhodli se lidem znemožnit přístup na celou akci.
Po osmé hodině zástup nespokojených příchozích houstne. Nervy na obou stranách jsou napnuté k prasknutí. Z přilehlé hospody zaznívá hlahol opilců. V tom ohlušující detonace. Tlaková vlna mě sráží k zemi. Smršť suti a tříštěného skla poráží policejní zátarasy. Stěny kulturního domu se hřmotně řítí k zemi a pohřbívají pod sebou městské strážníky a s nimi i dožilou hrůzovládu. Pódiový pyrotechnik Blackhed totiž opět neodhadl vlastnosti a množství použitých sloučenin a opět došlo ke spontánní štěpné reakci. Doznívající rachot apokalypsy přehlušují první akordy první písně. Z mračna sedajícího prachu se pozvolna vynořuje pódium a na něm siluety čtyř postav. Začíná koncert skupiny www.jinovatka.cz.
Nad městem se nesly nelítostné protestsongy a lidé vycházeli ze svých domů a spontánním zpěvem se připojovali k písním, které tak pregnantně zpívaly o jejich hoři a bezpráví. To bylo poprvé v životě, kdy jsem viděl opravdovou revoluci. ,,To není možný, to není možný !“ řval jsem jako smyslů zbavený a utíkal jsem spolu s ostatními na radnici rabovat.
Pro mě ta chvíle nadosmrti zůstává zlomovým zážitkem. A přichází čas, v němž poznáte i vy, žalostní poskokové kapitalistických diktatur, fízlové a hlídači tržně konzumentských ohrádek, bezohlední generálové průmyslově – mocenských komplexů, globální neofašisti, zalezlí ve svých palácích napěchovaných otupujícím blahobytem, že vaše éra je u konce. Počítejte na hodiny tu chvíli, kdy se vám pod okny zvedne les našich zaťatých pěstí, a spolu s www.jinovatkou.cz nám splyne z úst ten chorál, který už nelze ničím a nikým zastavit :,,Šimrej, každýho každou chvíli! Šimrej, třeba za nízkej plat!“
BIG BENG – rockový měsíčník, 15.6.1998 (Ondřej Bezr)
www.jinovatka.cz v Pardubicích neobhájila titul
Ondřej Bezr vyzpovídal Worma, bubeníka legendární středočeské formace www.jinovatka.cz, ihned po návratu z pardubické soutěžní přehlídky rockových kapel Parbdubice-Budvar fest.
l S jakými pocity se vracíš z Pardubic ?
l Když jsme odjížděli, tak jsme si řekli, že nebudeme hrát o výsledek. Takže nám o tolik nešlo. Takže to, že jsme nakonec vybojovali bronz, bylo pro nás takovým příjemným překvapením.
l Vloni jste se právě v Pardubicích umístili na pěkném prvním místě. Znamená to, že jste se letos rozhodli neusilovat o nejvyšší příčku ?
l To se tak nedá říct. Prostě jsme věděli, že naladění formy kapely není zrovna ideální. Hodně jsme nahrávali ve studiu a trochu jsme vypadli z koncertního tempa. A živý vystoupení, to je taková zkouška pravdy, tam se nedá nic ošidit.
l Takže jste hráli spíš na jistotu bez zbytečných křečí.
l My jsme se soustředili hlavně na to, abysme hráli tu svojí hru a nenechali se vyprovokovat ke zbytečným chybám.
l Přesto si ale myslím, že si pardubické publikum přišlo na své. Nejsem sám kdo říká, že jste hráli jako o život a po nějaké únavě nebylo ani stopy.
l No, nám hodně pomohli právě diváci. Pro kapelu není lehký hrát v cizím prostředí. Ale v Pardubicích je publikum vždycky výborný a když kapelu podpoří, hraje se vám skoro jako doma.
l Takže velkou roli sehrála i psychika.
l Určitě. Ta psychika se na výkonu vždycky podepíše. Když je dobrá atmosféra v sále, přenese se to i na pódium a na hráče a na výsledku je to znát.
l Vnímavější posluchač ale přesto najde ve vašem herním projevu rezervy. Jsou to třeba ty už mnohokrát zmiňované nástupy.
l Určitě je pořád co zlepšovat. Ty rezervy tam určitě jsou. My o nich víme a je to pro nás výzva do budoucna. Nejde jenom o nástupy. Ani některý vokály nejsou vždycky čistý. A to není jen o technice. Je to i celkový komunikaci a schopnosti soustředit se na výkon.
l Měl jsem na mysli hlavně začátek Mlhy. Tahle skladba je takovým vaším prubířským kamenem. Ale přesto se stále nedaří jí odčarovat.
l My se o tom bavíme vždycky po koncertě, když se díváme za záznam. Ta skladba je postavená dobře, ale jakmile rozjedeme nějakou akci, hned po pár vteřinách je někdo z mužstva mimo hru.
l Letos se v Pardubicích sešla česká heavy metalová elita. Jak hodnotíš výkony ostatních soutěžících, zejména pak vítězného Kreysonu ?
l Je určitě dobře, že se v poslední době objevilo tolik nových kapel, které nám dýchaji na záda. Je to nejenom Kreyson, ale třeba i Titanik, Brix, Parson nebo Sára. Třeba Brix nás letos jednoznačně přehrál jak v přesnosti tak v důrazu. No a Kreyson, to už je dneska známka kvality. Byli v třetí třetině jednoznačně aktivnější a dokázali zakončovat. Navíc se pořád objevuje spousta nových jmen, které do budoucna určitě překvapí.
l Naproti tomu Autogen příliš nepřesvědčili.
l Autogen dokážou výborně kombinovat. Hrajou hodně hlavou. Ale měli smůlu. Měli několik nadějných koncovek, ale žádnou z nich neproměnili. Autogen je skupina, která dosahuje nejlepší výsledky právě na domácím trávníku.
l Pro tebe bylo pardubické vystoupení v jistém smyslu premiérou. Určitě víš kam mířím. Můžeš k tomu říct něco bližšího ?
l No, na to se mě lidi poslední dobou dost ptaji, ale já si myslim, že to nemá smysl přeceňovat. Je pravda, že od těch Pardubic jsem začal hrát na tři kopáky, což je tady v Čechách trochu vyjímka. Ale ve spoustě americkejch kapel už na tenhle systém najelo spousty bubeníků.
l Na závěr bych se chtěl zeptat na tvé plány do budoucna.
l Čeká nás s www.jinovatkou.cz letní soustředění v rockovém areálu v Chrástu na Šumavě. Je potřeba doladit formu, protože v srpnu chceme vyjet na takové malé turné po republice.
l Takže fanouškové se mohou těšit, že se s vámi brzy setkají na stadionech.
l Určitě
l Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v letošní sezóně.
l Děkuju.
ROCK&POP – hudební magazín, 29.10.1995 (Jiří Černý)
Schůzka naslepo a neb – jak se mi nepodařilo uhlídat www.jinovatku.cz
Toho nevlídného podzimního večera jsem se přinutil opustit vyhřátý azyl naší redakce a vystřídat zaběhlé šéfredaktorské rituály za práci v terénu. Stal jsem se tak náhradníkem za kolegu, který, ležíc v Krčské nemocnici s otřesem mozku, nemohl přijít na už předem dojednanou schůzku v rockovém klubu Bunkr. A tak ten úkol, vyzpovídat členy heavy metalové skupiny www.jinovatka.cz, zbyl na mne. Pět minut před osmou jsem zaujal místo u volného stolku vedle baru. Z druhého rohu se na mně zubil Richard Němčok a já začínal být nervózní. Neinformován, nepřipraven, vědouc jen to, že mne čeká setkání se souborem, o němž se v kuloárech poslední dobou hodně hovoří. Minutu po osmé se u vstupu zaleskly pyramidky na čtyřech křivácích.
J.Č.: Ahoj. Jste neobyčejně přesní. To jste mezi rockovými pardy světlá vyjímka. Většinou se večer sedne na nějaké to pivko a na hodiny se moc nekouká.
(Vzájemná výměna nejistých pohledů.)
Swamp: Přesný? A kolik je hodin?
Blackhed: Dyk my jdem o hodinu pozdě!
J.Č.: Né, je osm dvě.
(Opět nechápavé pohledy.)
Blackhed: Ty vole, no jo. Dyk včera se měnil čas. Já na to zapoměl.
Torst: Co se měnilo?
Swamp: Čas. Zimní za letní.
(Konečně si sedáme.)
Worm: My jsme ale kreténi!
J.Č.: Takže předpokládám, že nejdete přímo z nějakého šenku.
Swamp: Ne, to ne. Do teď jsme točili u Doda ve studiu. Takže jsme trošku ,,vyhučený“. Ale až dáme žejdlík, tak se to spraví.
J.Č.: O vaší nové desce se teď hodně mluví, ale přesnějšího neví nikdo nic. Tajnosti?
Worm: No, tajnosti… Dlouho jsme se připravovali a chceme to mezi lidi pustit až jako hotovou věc.
Torst: Kde je to pivo?
(Přichází Richard Němčok a my si objednáváme.)
Blackhed: To je nejhorší, když kapela něco točí a ven už pronikaji zvěsti : Bude to takový a takový. Nebo dokonce neautorizovaný nahrávky z různejch fází frekvence. Ke mně se třeba takhle dostaly obě desky Pražského výběru ještě před tím, než byly na krámě.
(Torst si polohlasně notuje Zubatou.)
J.Č.: Tak dobře. Desku necháme stranou. Co jiného nového pro fanoušky chystáte? Žádná zásadní změna stylu?
(Pobavené úsměvy kolem stolu.)
Worm: Hele, já vim, že si děláš srandu. Takže teď spíš pro čtenáře, který ještě nejsou v obraze: www.jinovatka.cz byla, je a bude heavy metalová skupina. Tečka.
J.Č.: Ale právě o www.jinovatce.cz a Debustrolu se hovoří jako o kapelách, které mají nejvíc co říct k dalšímu vývoji tohohle žánru.
Swamp: Debustrol jsou fajn. My se s klukama známe už delší dobu. Hodněkrát jsme spolu hráli.
Torst: Ale, sorry, hodně vyměkli, hodně…
Swamp: No, oni se spíš rozhodli jít jinou cestou.
Blackhed: Ale už je to něco jinýho. V metalu se nedá moc kličkovat. Buďto ho hraješ, nebo ne.
Torst: Hodně, hodně vyměklý!
J.Č.: Dá se tedy nějak definovat metalová písnička?
Worm: Jasně. Napsat dobrou heavy metalovou skladbu nejni o tom, že si poslechneš zprávy o tom, co se kde děje za svinstva, pak vezmeš kytaru, vohulíš jí a zahraješ o tom song.
Blackhed: Museji ti bejt jasný souvislosti. Když chceš napsat písničku o tom, jak policie zmasakrovala poklidnej puč v Mosambiku, tak to nejni jenom o tý krvi. Je to hlavně o tom, proč se to stalo.
Torst: Kde je tu hajzl?
(Odchází.)
J.Č.: Autor by se tedy měl snažit proniknout až pod povrch. Nespokojit se s pouhým efektem, ale naplno se vžívat do osudů trpících lidí.
Worm: Jasně. Včera jsem třeba slyšel Vitacit. A bylo to naprosto o ničem.
Swamp: To znám, to je ta věc o cenzuře, že jo?
J.Č.: Já Vitacity dost sleduju. Ale tohle jsem ještě neslyšel. To je něco nového? O čem že to je?
Worm: Naprosto o ničem.
Swamp: O zakazování některejch knížek. O tom, že se to děje i teď, po revoluci…
Worm: Jenže celej problém je o tom, že když chceš, do hajzlu, napsat písničku o cenzuře, tak je to v první řadě o tom, že nejdřív musíš říct, o čem ta cenzurovaná knížka je.
J.Č.: A to Vitacit neřekli?
Swamp: Ne. Akorát v refrénech přirovnávají Koniáše k ďáblovi.
Worm: Ale o tom to je. Napálit toho Koniáše za to, že pálí Chelčického, Husa, Wickliffa, protože psali o tom a o tom…
Swamp: Ale ne, o tom to právě nejni!
Worm: Kurva, co vo tom nejni?!
Swamp: No, ta písnička…
J.Č.: Ta o cenzuře.
Blackhed: Ta o ničom.
Swamp: Právě že tu cenzůru vůbec neabstrahovali. Vůbec se nezmínili, o čem byly ty písničky, co je pálili.
J.Č.: Knížky pálili.
Swamp: Co?
Worm: Swampe, už drž hubu! Už žvaníš jak normální pako!To je vo ničom.
Swamp: Já jsem pako? Ty tady meleš něco o něčom co sám nevíš o čom a já jsem pako, jo?
Blackhed: Děte do hajzlu voba a držte huby!
(Vrací se Torst.)
Torst: Hajzly jsou tamhle vlevo…
(Ztěžka usedá ke stolu a loktem převrhává moje pivo.)
Blackhed: Torste, ty vole!
Torst: …akorát jsou dost poblitý.
(Přichází Richard Němčok s hadrem.)
R.N.: U nás nejsou poblitý záchody!
Torst: Teď už jo.
Worm: Pane Bože!
J.Č.: Můžete mi říct, jak jste spokojeni s prací Vlasty Henycha coby producenta?
Torst: Jirko, pocem. Ne fakt, ty jsi vždycky to myslel vždycky. Myslel jsi to tak, tak fakt dobře. Ale ty jsi to tomu Havlovi neměl nechat. Jak jsi byl na tom balkóně…
Swamp: Torste, zklapni!
Torst: …ty, ty jsi to, to tomu, tomu haf, Havlovi neměl nenechat. To bylo dobrý jak jsi řikal, že musíme začít znova. To bylo fakt.
Blackhed: To byl Malý!
Torst: Pak už každej jenom ať byl dobrej sám, ale už lhali. Všichni. Všichni lžou! Všichni… Jirko, řekni mi to, proč jsi nevydržel? Proč?
Blackhed: Ale to řikal Malý!
Torst: Ne, Černý!
J.Č.: Ale to jsem vážně nebyl já.
Torst: Jirko, hochu zlatá, jsi to ty. Jsi to ty! Malý černý Jirka.
J.Č.: Takže jak jste spokojeni s prací Vlasty Henycha coby producenta?
Blackhed: Vlasta je citlivej člověk. S ním je to o tom, že má za ty roky už tuhle muziku hodně pod kůží.
Worm: Ty hajzly si vytřeš!
Blackhed: Většinou respektuje tvář kapely a moc do toho nezasahuje.
Torst: Ji-ří-ku. Ke-ří-ku.
Swamp: Měl občas samozřejmě nějakou výhradu. Většinou to bylo o aranžích. Byly sice kolem toho nějaký dohady, ale pak se to srovnalo. Nakonec jsme museli uznat, že Vlasta měl většinou pravdu.
J.Č.: Víte, kde je ta hranice, kdy přijmete producentovu dobrou radu a kdy už je to o tom, že se stáváte manipulovanou loutkou? Aby jste pak třeba nezněli jako Törr 2.
Blackhed: To vážně nehrozí.
Swamp: My jsme se záměrně spojili s člověkem, kterej patří spíš k mírnější odnoži metalu a měl tak od tý naší kalby trochu odstup.
J.Č.: Takže neztlumoval Torstovi Marshalla a nepřemlouval ho, aby netlouk do strun šroubovákem?
Worm: Von snad tyhle věci ve studiu nedělá…
Blackhed: Torste, vstávej, to je na tebe! Jirko, strč do něj!
Torst: Hm?
(Zvedá hlavu.)
J.Č.: Co říkal Vlasta na tvůj agresivní způsob hry?
Torst: Já nechci hry. Žádný. Musim za ní jít. Jít musim. Rozumíš? Musím jí to jít. Říct. Ona je jiná než když mi to řekla. Já jí miluju, rozumíš? A bez ní nemůžu. Už nic nemůžu. Ale ty to víš. Viď že to víš? Já vim, že to víš. Ona to taky ví. Všichni to vědi. Ale všichni, všichni lžou. Proč? Proč se to stalo?
J.Č.: Ale kdo?
Blackhed: Zdeňka.
Torst: Já nechci, aby plakala. Už nesmí…
Worm: Vyser se na ní! Rozmlátila ti auto a nás málem zabila!
Torst: Ona to nikdy. Ona nikdy neodešle. Ona nikdy nechtěla odejít. To já. Já zradil. Já jí ztratil. Ona mi opustí. Musim za ní.
Swamp: Je to mrcha. Zase z tebe bude akorát tahat prachy.
Torst: Takhle o ní řikat nebudeš!
(Torst vstává.)
Swamp: Tak hele. Měsíc jsem kvůli ní ležel v nemocnici. A když mi pak předávali věci, tak mi v džísce chyběly dva litry. Vona totiž Zdenka nás pod tim mostem nechala a zavolala si tágo!
Torst: Ty svině!
(Torst se natahuje přes stůl, ale na mokré dlažbě uklouzne a padá na podlahu.)
Blackhed: No jo, ale tak proč si jí posadil za volant, když jsi viděl, jak je sjetá?
Swamp: To řikáš mě, jo? Takže je to jako moje vina, jo? A jak si vypadal ty, nebo tamhle ten notor?
Torst: Ty svině, já tě zabiju!
(Tahá mě pod stolem za nohu.)
J.Č.: Torste, to jsem já!
Torst: Kdo já?!
Blackhed: Hele já to řikal už tehdy. Všem jsem vám to řikal, ať se na to vyserem a nikam nejezdíme. Ale ty jsi byl velkej haur a eště jsi řval :,,Vona to zvládne! Vona to zvládne! Serem na policajty!“
Swamp: Celý ty roky jim dělám vola. Vozim je v noci vožralý domu. A pak, když je průser, tak se to hází taky jako na mě. Hele, Jirko, kdo myslíš že sehnal a zaplatil právníka, aby nás z toho vysekal? Kdyť my mohli jít bručet.
J.Č.: Jaké to bylo, když jste v srpnu dělali předskokany Judas Priest?I když pomineme tu odpovědnost, před tolika lidmi…
Worm: Ty jsi moh jít bručet! Bál ses zase hlavně vo sebe. Jo, a pokud vim, ty dva litry jsi si pučil vode mě, vole, a do dneška jsi mi je nevrátil.
Swamp: Tak u tohohle bejt nemusim.
(Zvedá se a odchází.)
Blackhed: Chováš se jako primadona! Hlavně si nemysli, že seš nenahraditelnej!
Worm: To jsi přeťal, ne?
Blackhed: Jo, já jsem to přeťal, a von je dobrej, že jo?
J.Č.: Chlapi, neblbněte.
Blackhed: Podivej se, Jirko. Já tuhletu partu držim pohromadě. Nedovedeš si představit, co už mě to stálo.
Worm: Au! Ten vejr mě kousnul do nohy!
Blackhed: Co to je s nima vyjít. Kolikrát už jsem to chtěl celý poslat ke dnu. Prostě taky toho mam často dost, že jo. Ale fajn. Pak si řeknu: ,, Jsme dobrý a budem ještě lepší.“ Jenže pak zase se něco semele a já vydim, že to jsou naprostý hovada a že s jinejma lidma bych už byl mnohem dál. Takže to si potom řikáš, jestli ty kompromisy za to vůbec stojej.
Worm: Tak to jo.
J.Č.: Nemůže se stát, že se vnitřní problémy souboru přenesou i do hudební tvorby? To by potom v konečném důsledku odnesl nejvíc posluchač.
(Worm odchází.)
Blackhed: Worme, neblbni! Já to tak nemyslel. Já ho sám neutáhnu!
(Worm se po chvilce váhání vrací zpět a spolu s Blackhedem vyndává spícího Torsta zpod stolu.)
J.Č.: Chtěli by jste na závěr něco vzkázat čtenářům?
(S Torstem, zavěšeným mezi svými rameny, odcházejí z klubu.)
Torst: Ji-ří-ku. Ke-ří-ku.
(Přichází Richard Němčok s účtenkou. Platím devět piv, sedm fernetů, krabičku marlborek a jednu tatranku.)
