Láska

Láska

Datum vydání : 2010
Vydavatel : Torst

Cena: 150kč + poštovné

Objednat CD

1. Souboj
2. Bonsoir l´Amour
3. Free for You
4. Chyba je v nás
5. Láska (Belphegor)
6. Co nás čeká
7. Mrtví
8. Ty jsi mou jedinou
9. Nejstrašnější sen

Obsazení

Swamp - AKG, Séma - Sonor,  Blackhed - Ibanez, Sans Amp , Torst - Kramer, Rockwell

Z křestu CD

Recenze

Nové album "Láska" (2010) benešovské formace Jinovatka je v historii kapely výrazným předělem. Zdá se, že časté změny na postu bubeníka a vokalistů jsou již minulostí. K "tvrdému jádru zakladatelů" baskytaristy Blackheda a zpívajícího kytaristy Torsta už delší dobu sekundují zpěvák Swamp a bubeník Séma. Toto obsazení samozřejmě zklame pamětníky, kteří měli Jinovatku rádi mj. i pro přítomnost dívčího vokálu či kláves. Po určitém stylovém hledání už první skladby nového alba nenechají na pochybách, že se Torstovi podařilo vtisknout kapele svou představu o stylu. Principielně se jedná o něco podobného, co známe např. u Ondřeje Havelky - má rád jazzovou hudbu 20. a 30. let a přijal ji zcela za svou. Jinovatka se oprostila od touhy být "in", snažit se být "alternativní kapelou" a držet krok s nejnovějšími trendy rockové hudby. V celé nahotě odkrývá to, že vyrostla na heavy metalu konce 80. let. Pokud někdo Torsta v posledních letech nebral s jeho proklamacemi o příklonu k metalu vážně, tak mu nyní nezbyde nic jiného, než tento fakt akceptovat. Je možné, že posluchač bude někdy pochybovat o tom, co vše ještě kapela myslí co do stylu vážně a co užívá tak trochu s nadhledem.

Třebaže je album metalem prosyceno, tak nahrávka alternativní stopy minulých období obsahuje. V možnostech vokalistů totiž není potenciál přiblížit se k tradičnímu metalovému vokálnímu projevu. Proto jsou to právě zpěvní party co dovoluje do písní proniknout nemetalovým prvkům. Výrazně se pěvecky zlepšil Swamp (zejména v artikulaci a intonaci), oproti minulým nahrávkám bohužel za cenu ztráty spontaneity a živelnosti. To ovšem není případ živých vystoupení, při nichž je Swamp obvykle neřízenou střelou a vynikajícím frontmanem. Dalším pramenem alternativních prvků jsou kytarové party - zde je slyšet dědictví normalizačního undergroundu, ale i tvrdších kapel typu Majklův strýček.

Metalizace stylu poznamenala - možna ke škodě některých posluchačů - zpěvní texty: oproti starším nahrávkám jsou na první poslech méně přehledné, méně absurdní, méně poetické, méně hravé. Celkově jsou vážnější a i společensky angažovanější (např. téma ekologie v písni Free for you).

Shodným znakem většiny skladeb je rozpad na menšinový podíl výrazu "staré alternativní" a dominující podíl "nové metalové" Jinovatky. Nejpatrnější je to např. u skladby Chyba je v nás, která evokuje legendární skladbu (Přitlačila, utopila). Je otázkou, proč k této schizofrenii dochází. Funguje dobře, ale přesto se vtírá pocit, jakoby kapela nechtěla za žádnou cenu znít postaru, a bere si na sebe proto metalový kabát. Což samo o sobě není nic špatného, je to prostě jen jeden z mnoha možných přístupů.

Všechny skladby alba vykazují velkou míru připravenosti, zvláště vrstvy kytarových ploch stojí za pozornější poslech - tak to mu bylo ovšem u Torsta vždy. Citlivě se pohybuje na hranici, kdy by zvuku hrozilo "přeplácání" kytarami, které však současně soundu přirozeně vévodí. Snad jen osmá skladba (Ty jsi mou jedinou) by možná snesla kratší stopáž a jisté zpunkovění a zúžení na údernost hlavního tématu. Typicky torstovské je i užití hudebního citátu, tentokrát ve skladbě Mrtví (legendární discohit No limit od dua 2 Unlimited). Vůbec celý závěr alba, tedy tři poslední písně, jsou záchranou pro dramaturgii celého alba: elektronika přináší osvěžení zvuku, který by nezachránilo ani pečlivé vyhrání si se zvuky kytar. Jakoby ve finiši elektronika dovolila občerstvit nahrávku i veselejším tónem a ke kapele patřící vulgaritou (v poslední Nejstrašnější sen pasáž všichni jste čuráci a všechny vás mrdám), která vás neurazí, znáte-li osobně jednotlivé členy kapely.

Kapele se podařilo albu vtisknout jasnou zcelující linku a vygradovat ho. Albu chybí jasný hit, což patrně nebylo ambicí kapely - tou byla dle mého názoru kompaktnost všech písní jako celku. Album může mít pro někoho určitou slabinu: po zvukové stránce ho neodlišíte od nahrávek starých dvacet či třicet let. Retro je v tomto smyslu dokonalé. Proto je album zprávou o současnosti snad pouze po textové stránce. Po letech lze konečně i napsat to, že kapela udělala vše pro to, aby bylo i dobře nahrané po stránce hráčské techniky. Tempa nekolísají, vokály ladí, zvuk jednotlivých nástrojů je čitelný. Hráči si uvědomili nejen potřeby stylu, ale i meze svých možností a nezkouší hrát lépe, než umí. Zvláště u rychlých temp je třeba ocenit, že v tomto ohledu měl dosti sebekritiky bubeník Séma (viz. skladba Co nás čeká). Sám jsem zvědav, jestli kapela dokáže repertoár alba zahrát dobře i naživo a jak skladby vyzní bez mnohanásobného vrstvení kytar.

Co napsat závěrem? Jinovatka zní na první poslech méně originálně a vědomě více jako zábavová metalová kapela z votické sokolovny poloviny 90. let. Hudebně přináší méně originálních hudebních nápadů než dříve, což je daň za to, v jaké míře Torst podlehl touze být na prahu čtyřicíctky pravověrným metalistou. Náhradou jedinečnosti jsou každopádně texty, které spolu s pódiovou show byly, jsou a snad i budou jednou z nejsilnějších stránek formace.

(Viktor Velek, hudebník, historik, spisovatel, otec dvou dětí) 

Brodění temným bahnem a sarkastická Láska